Kompletní postup: Jak správně zazdít dveře v 7 krocích

Příprava materiálu a nářadí

Zazdít dveře není žádná věda, ale chce to pořádnou přípravu. Nejdůležitější je mít všechno po ruce, ať pak nemusíte uprostřed práce běhat do hobby marketu.

Základem jsou samozřejmě cihly nebo tvárnice. Nejlíp se pracuje s pórobetonem - je lehký a dá se snadno řezat. Pro běžnou příčku stačí koupit tvárnice široké 100 nebo 150 milimetrů, podle toho, jak tlustou máte stěnu. Na spojování použijte kvalitní maltu nebo speciální lepidlo na pórobeton.

Než se pustíte do práce, nezapomeňte na penetraci - ta přijde na původní zeď v místě, kde budete napojovat. Budete taky potřebovat štukovou omítku na finální úpravu a běžnou zdící maltu do spár. Perlinku si určitě kupte taky - bez ní by vám mohlo zdivo praskat tam, kde se napojuje na starou stěnu.

Z nářadí si připravte vodováhu (ta je úplný základ), zednickou lžíci, gumovou palici a samozřejmě metr s tužkou. Maltu budete míchat míchadlem - jen tak bude mít správnou konzistenci. Na řezání tvárnic se hodí speciální pilka nebo úhlová bruska s diamantovým kotoučem.

Bezpečnost především - rukavice, brýle a respirátor jsou povinná výbava. Hoďte na zem fólii, ať nemáte bordel všude kolem. A určitě si nachystejte kýbl s vodou na průběžné očištění nářadí.

Než začnete, zkontrolujte elektřinu a vodu. Jestli tam vedou nějaké dráty nebo trubky, musíte to vyřešit - s elektrickou je lepší zavolat odborníka. Myslete taky na větrání a mějte po ruce vysavač, prach bude všude. A materiál skladujte v suchu, mokré tvárnice by vám k ničemu nebyly.

Odstranění dveřního křídla a zárubně

Tak se do toho pustíme - odstranění dveří není žádná věda, ale chce to správný postup. Nejdřív se zbavíme samotných dveří - prostě je nadzvedneme a sundáme z pantů. Než se ale vrhneme na zárubně, musíme vypnout a odpojit všechny elektrické rozvody v okolí. Bezpečnost především, že?

Položka	Množství/Specifikace
Cihly plné pálené	40-50 ks/m²
Zdící malta	25 kg/m²
Doba schnutí	24-48 hodin
Tloušťka zdiva	150 mm
Spotřeba vody na maltu	4-5 l/25 kg
Pracovní čas	4-6 hodin

Pak přijde na řadu odstranění obložek. Ty většinou drží jen na pár hřebíků nebo vrutů, takže to jde celkem snadno. Horší je to se samotnou zárubní. Zvlášť ty staré kovové, co jsou zalité v betonu - to je teprve oříšek! Tady už budete potřebovat pořádné nástroje - úhlovou brusku nebo mačetu na kov. Postupně zárubeň rozřežeme na menší kusy a opatrně je vytáhneme.

S dřevěnými obložkami je to naštěstí jednodušší. Nejdřív odstraníme těsnění mezi zárubní a zdí, pak můžeme pomalu páčit. Hlavně na to jděte postupně po celém obvodu, ať zbytečně nepoškodíte zeď okolo.

Když máme otvor prázdný, přichází důkladný úklid. Všechny zbytky montážní pěny, staré hmoždinky, prostě všechno musí pryč. Nejvíc práce bývá dole, kde se často drží zbytky betonu a malty. Čím líp to vyčistíte, tím lépe pak nové zdivo drží.

A pozor na rozvody! Elektřinu musí řešit odborník, to samé platí pro vodu a topení. Až budete mít tohle všechno hotové, můžete se pustit do samotného zazdívání. Čistý, dobře připravený otvor je základ úspěchu.

Vyměření a příprava stavebního otvoru

Když se pustíte do zazdívání dveří, je to jako skládání puzzle - každý kousek musí perfektně sedět. Pečlivé vyměření otvoru je naprostý základ. Však to znáte - dvakrát měř, jednou řež. Vezměte si metr a přeměřte šířku i výšku na několika místech, protože otvor může být křivý jak paragraf.

Než se do toho pustíte, mrkněte se pořádně na okolní zdi. Nemají praskliny? Nejsou někde vydrolené? To všechno může pak dělat neplechu. Je to jako když stavíte dům z karet - když nemáte pevný základ, všechno se vám může sesypat.

Ta stará zárubeň musí ven, ale opatrně! S úhlovou bruskou to jde jak po másle, jen pozor na okolní zeď. Po vybourání to vypadá jak po výbuchu, že? Proto všechno důkladně očistěte. Každý kousek staré malty nebo omítky musí pryč, jinak vám to nové zdivo nebude držet.

Podlaha v místě budoucí zdi? Tu radši vybourejte až na beton. A když jde o nosnou zeď, to už není žádná sranda - zavolejte statika, ať se na to mrkne. Lepší se zeptat než později litovat.

Připravte si všechno jako správný řemeslník: cihly nebo tvárnice (samozřejmě stejně tlusté jako zeď), maltu, vodováhu a další nádobíčko. S výběrem cihel si dejte extra záležet - měly by ladit se zbytkem zdi jak po stránce vzhledu, tak velikosti. Vždyť kdo by chtěl mít zeď, co vypadá jako nesourodá záplata?

Osazení ocelové výztuže do otvoru

Zazdívání dveří není žádná věda, ale správné osazení ocelové výztuže je naprostý základ. Víte, kolikrát jsem viděl praskliny v zazdívkách jen proto, že někdo tuhle část odflákl? Pojďme si říct, jak na to, ať máte jistotu, že vaše práce vydrží.

Začneme s přípravou drážek - ty musí být pořádně hluboké, ideálně 5-7 centimetrů. Je to jako když děláte základy pro dům - čím pevnější základ, tím lepší výsledek. Roxory nebo betonářská výztuž musí přesahovat otvor o minimálně 20 čísel na každou stranu. To není jen tak vycucaný z prstu, věřte mi.

Rozestupy mezi výztužemi? Zhruba půl metru od sebe, to je tak akorát. První řadu dáme 25 centimetrů nad podlahu, poslední stejně tak pod strop. U normálních dveří vám vyjdou většinou 4-5 řad. Malta na fixaci? Klasika - jeden díl cementu na tři díly písku, s tím nic nezkazíte.

Nejhorší, co můžete udělat, je fláknout výztuž nakřivo. Spoje se zdivem musí sedět jak prdel na hrnec - sorry za ten výraz, ale přesně tak to má být. Pořádně je vymaltujte, ať se vám tam později neobjeví praskliny.

Ve starších barácích to chce větší respekt. Radši přidat na síle výztuže nebo dát víc kusů. Tohle je jako páteř celé nové stěny - když to uděláte poctivě, nebudete mít problém dalších dvacet let.

A než se vrhnete na další práci, dejte maltě aspoň den na vytvrdnutí. V létě ji klidně pokropte - lepší strávit minutu s konví než pak koukat na praskliny. Však to znáte - trpělivost růže přináší.

Kdo chce zazdít dveře, musí být trpělivý a pečlivý. Nejdřív odstraň zárubně, pak vyměř a připrav maltu. Cihlu po cihle skládej jako puzzle, dokud není zeď hotová. Nakonec omítni a máš po starostech.

Radmila Hájková

Namíchání zdící malty správné konzistence

Pro zazdění dveří je fakt důležitý správně namíchat maltu - je to jako s vařením, musíte mít cit v rukách. Malta nesmí být ani řídká jako polívka, ani tuhá jako knedlík. Víte, jak když děláte těsto na palačinky? Přesně takovou konzistenci byste měli trefit.

Začněte s čistou nádobou a nalijte tam vodu - množství najdete na pytli. Pak pomalu sypejte směs a míchejte, nejlíp elektrickým míchadlem. Jako když šleháte těsto - nechcete tam přece hrudky, že? Když je malta správně namíchaná, měla by vám hezky držet na zednické lžíci, ale ne aby z ní tekla jak vodopád.

Tady je malý trik - po prvním zamíchání nechte maltu 5 minut odpočinout. Je to jako s těstem na buchty, potřebuje si taky chvilku poležet. Pak ji ještě jednou promíchejte a můžete začít. Nemíchejte ale moc velké množství najednou - malta není jako víno, časem se lepší nebude.

Když zazdíváte dveře, budete potřebovat víc malty než obvykle. Vrstva by měla mít tak centimetr až centimetr a půl. Průběžně kontrolujte, jestli není moc řídká nebo hustá - je to jako když vaříte omáčku, občas potřebuje trochu upravit.

Pracujte s čistým nářadím, jinak si pokazíte celou práci. A pozor na teplotu - ideální je mezi +5 a +25 stupni. V létě trochu pokropte zdivo vodou, ať malta nevysychá moc rychle. Je to jako se zaléváním zahrádky - všeho moc škodí.

Vyzdívání cihlami od spodní části

Vyzdívání dveřního otvoru není žádná věda, ale chce to správný postup a trochu trpělivosti. Základ všeho je poctivá příprava podkladu - seškrábeme starou omítku až na holý základ a pořádně ho očistíme. Kdo by chtěl stavět na špinavém povrchu, že?

Než začneme s prvními cihlami, musíme podklad pořádně pokropit vodou. Je to jako když pečeme - i těsto potřebuje správnou vlhkost. Namícháme si kvalitní maltu z cementu a písku v poměru 1:4 a můžeme se pustit do práce.

První řada cihel je naprostý základ - když ji pokazíte, bude se vám křivit celá zeď. Cihly pokládáme na vazbu, tedy tak, aby spáry neběžely rovně nad sebou. S vodováhou v ruce kontrolujeme každý kousek, jestli sedí jak má. Přebytečnou maltu hned očistíme, ať pak nemáme zbytečnou práci navíc.

Mezi cihlami necháváme spáry široké asi centimetr, to je tak akorát pro správné rozložení váhy. Používáme jen zdravé cihly - žádné oštípané kousky nebo zbytky. Když potřebujeme cihlu zkrátit, vezmeme úhlovou brusku s diamantovým kotoučem a přesně ji uřízneme.

Po každé třetí nebo čtvrté řadě nezapomeneme zeď propojit s tou původní pomocí kovových kotev. Je to jako když sešíváte dva kusy látky - musí držet pohromadě. Malta musí být všude, i v těch nejmenších spárách, jinak by nám vznikaly tepelné mosty a zeď by špatně izolovala.

Když máme vyzděný metr, dáme si pauzu. Necháme maltu trochu ztvrdnout, obvykle pár hodin, a pak teprve pokračujeme dál. Je to jako když vaříte guláš - taky ho nemůžete uspěchat, potřebuje svůj čas.

Vázání cihel s původním zdivem

Pro pořádné zazdění dveří musíte hlavně myslet na to, jak napojit nové zdivo ke starému. Je to jako když skládáte puzzle - všechno musí do sebe perfektně zapadnout, jinak vám to časem praskne a oddělí se.

Než se pustíte do práce, pořádně vyčistěte místo, kde budete zdít. Představte si to jako přípravu záhonu před sázením - musíte odstranit všechno, co tam nepatří. Staré zdivo trochu pokropte vodou, podobně jako když zaléváte květiny - jen tak se nové zdivo správně přichytí.

Cihly pokládejte jako by to byla hradba - jedna řada musí překrývat druhou. Do stávající zdi by měly zasahovat aspoň 10-15 centimetrů z každé strany. Pro jistotu můžete přidat kovové pásky nebo kotvy - fungují jako bezpečnostní pás, který drží všechno pohromadě.

Při zdění je potřeba myslet na to, aby spáry neběžely rovně nad sebou jako vojáci v řadě. Malta musí být všude, jako poleva na dortu - nesmí nikde chybět. Zvlášť důležité je to tam, kde se nové zdivo potkává se starým.

Průběžně kontrolujte, jestli zdíte rovně - vodováha je váš nejlepší kamarád. Když vám malta někde vyteče, hned ji setřete, ať nemáte na cihlách mapy jako na staré zdi ve sklepě.

Nakonec nechte všechno aspoň den odpočinout, ať malta pořádně zatvrdne. V parném létě je dobré zdivo občas pokropit, jako když pečujete o čerstvě zasazené rostliny - jinak by mohlo popraskat a všechna vaše práce by přišla vniveč.

Omítnutí zazděného otvoru

Každý, kdo někdy zazdíval dveře, ví, že ta pravá výzva přichází až s finální úpravou. Klíčové je nechat zdivo pořádně vydýchat - ideálně 2-3 dny. Jinak se vám můžou objevit ošklivé praskliny, a to nechcete, že?

Než se vrhnete na omítání, pořádně všechno vyčistěte. Prach je v tomhle případě váš největší nepřítel. Představte si, že děláte dort - taky byste nechtěli, aby se vám mezi vrstvy dostal písek, no ne? Správný výběr omítky je základ úspěchu. Musí ladit s tou původní, jinak to bude bít do očí jako pěst na oko.

Jádrová omítka je jako základ make-upu - vyrovná všechny nedokonalosti. Když ji nanesete, počkejte, až trochu zavadne. Pak přijde na řadu štuková omítka - ta je jako třešnička na dortu. Musíte vychytat správný moment - když je moc mokrá, je to průšvih, když moc suchá, taky není co slavit.

Napojování nové omítky k původní chce fakt kumšt. Je to jako když retušujete starou fotku - přechody musí být plynulé a nenápadné. Někdy je lepší předělat větší plochu, než mít na zdi viditelnou záplatu. Radši si dejte na čas a udělejte to pořádně.

S malováním to nepřežeňte, nechte omítku aspoň 2-3 týdny odpočinout. Je to jako s dobrou polévkou - musí se ustát. Barvu vybírejte pečlivě, i malý rozdíl v odstínu dokáže zkazit celkový dojem. A pamatujte - někdy je jednodušší přetřít celou stěnu, než se trápit s maskováním přechodů.

Zahlazení povrchu a finální úpravy

Po zatvrdnutí malty přichází ta nejdůležitější část - dokonalé zahlazení a finální úpravy. Jde o to, aby nikdo nepoznal, že tu někdy byly dveře. Nejdřív musíme pořádně uklidit všechny zbytky malty a okolí pěkně očistit. Stačí obyčejná špachtle nebo škrabka, hlavně ať tam nezůstanou žádné hrbolky.

Když máme čisto, jdeme na první vrstvu jemné omítky. Nejlíp se osvědčila vápenocementová - drží jako přibitá a můžete na ni pak nanášet další vrstvy. Nerezovým hladítkem ji pěkně rovnoměrně rozetřete a hlavně nezapomeňte na okraje - ty musí perfektně navazovat na starou omítku. Po zaschnutí první vrstvy přidáme druhou, tentokrát jemnější.

Nakonec přijde na řadu štuk - ten udělá povrch krásně hladký. Nanáší se tenounce filcovým nebo molitanovým hladítkem. Koukněte se pořádně na okolní zeď - jakou má strukturu? Podle toho upravíte i nový povrch. Když je okolní omítka drsnější, klidně do štuku přimíchejte trochu jemného písku.

Někdy narazíte na speciální povrch - třeba nějakou strukturovanou omítku nebo zajímavý nátěr. To pak musíte pořádně přemýšlet, jak to udělat, aby to ladilo. Občas je lepší upravit větší kus zdi, aby přechod nebyl poznat. Než začnete malovat, nechte všechno pořádně vyschnout - klidně i několik dní.

S barvou si vyhrajte - namíchejte ji radši víc najednou, ať nemáte každý kus jiný odstín. Válečkem nebo štětkou přetáhněte i kousek přes okraje, aby to hezky splynulo. Někdy je nejlepší prostě přemalovat celou stěnu od rohu k rohu.

S tapetami je to větší věda. Musíte počkat, až všechno dokonale vyschne, a pak pečlivě napojovat vzor. To chce fakt trpělivost, aby spoje nebyly vidět. Když se to povede, nikdo nepozná, že tam kdy byly dveře.

Vyschnutí a kontrola kvality práce

Každý, kdo někdy zazdíval dveře, ví, že tím práce zdaleka nekončí. Nejdůležitější je nechat maltu pořádně vyschnout, což obvykle trvá den až dva. Je to jako s dobrou polévkou - taky ji nemůžeme uspěchat, že?

Při schnutí je fajn pořádně větrat. Čerstvý vzduch je v tomhle případě náš nejlepší kamarád - pomáhá maltě rychleji schnout a brání tomu, aby se někde začala dělat plíseň. Zvlášť důkladně koukněte na místa, kde se nové cihly potkávají se starou zdí. Tam se rádi schovávají zákeřné praskliny.

Jestli najdete nějaké ty mini-praskliny, není to konec světa. Počkejte, až všechno pořádně proschne, a pak je můžete zaplácnout akrylovým tmelem nebo jemným štukem. Pamatujte, že zeď by měla být rovná - na dva metry délky by neměla mít větší bouli než dva milimetry.

Když na zazdívku poklepete, měla by všude znít stejně. Pokud někde uslyšíte dutý zvuk (jako když klepete na prázdný sud), něco není v pořádku. To samé platí pro napojení na okolní omítku - přechod by měl být hladký jako dětská tvářička.

U nosných zdí buďte extra opatrní. Když se objeví praskliny v okolí nebo na sousedních stěnách, volejte statika, a to hned. S tímhle není radno si zahrávat!

Na závěr přijde to nejhezčí - finální úprava. Penetrace, štuk, barva... Prostě dát tomu ten správný kabátek. Jen nezapomeňte, že každá vrstva potřebuje svůj čas na zaschnutí. Kvalitní materiály sice nejsou zadarmo, ale věřte mi - na téhle práci se nevyplatí šetřit.